1/V

1/V
Vydáno dne 19. 07. 2004 (1361 přečtení)

V úterý jsme ?li s Martinem na hru?ky. Cestou jsme potkali Mí?u. Kdy? jsme mu řekli, ?e jdeme na hru?ky, řekl, ?e půjde s námi.

Počkali jsme na něj. ?el se domů převléct, proto?e měl na sobě d?íny, které nosí do ?koly. Na nich nemá zatím ?ádnou záplatu a tak se bě?el převléct do starých, na kterých u? má záplaty čtyři, dvě na kolenou a dvě vzadu, které má u? znova prodřené od sedla u kola.

Hru?ek u? moc nebylo. Víme u? jen o dvou zahradách. V jedné mají hru?ky, které dozrávají dost pozdě, ale jejich majitel je hrozně zlý. Je to cholerik a hrozný zuřivec. Pokud jsou hru?ky je?tě jinde, tak k němu rad?i nechodíme. Proto jsme ?li na druhou zahradu. Ta patří panu Kodrovi.

Přelezli jsme plot a vylezli jsme na strom. Kdy? jsme ale byli v nejlep?ím, tak nás pan Kodr překvapil. Byl tu s nám i jeho syn Pepa, který chodí do sedmičky, ale u? měl být v osmičce, proto?e jednou propadl. Rychle jsem se svezl po větvi, na které jsem seděl, na zem. U plotu mě ale chytl Pepa. nemělo cenu mu klást odpor, proto?e mě dr?el pevně. Proto jsem ani nekladl odpor, aby mě zbytečně nezmlátil. Trochu mě nakopl kolenem. Pan Kodr chytil Martina, který se taky svezl po větvi. Mí?a málem utekl. Pan Kodr v?ak dal Martina Pepovi, aby ho podr?el a chytl Mí?u je?tě na plotě. Mí?a u? chtěl seskočit na druhou stranu, ale pan Kodr ho stáhl zpátky. Mí?a si při tom roztrhl o plot d?íny. Drát ho pořádně ?krábnul, a? Mí?a zařval. Jak později zjistil, odnesly to i trenýrky.

Já s Martinem jsme se zatím pokou?eli utéct Pepovi, ale nepovedlo se nám to. Zvládl nás oba. Martina srazil pěstí na zem a mě zkroutil ruku. Začal jsem simulovat, jak to bolí, aby mě ji nezkroutil moc. Skutečně trochu povolil, ale několikrát mě nakopl. Tentokrát pořádně. Bylo to za to, ?e jsem se mu pokou?el utéct. Ne? se Martin vzpamatoval, stál nad ním u? pan Kodr. Odvedl Martina a Mí?u do domu a Pepa odvedl mě. Usadili nás na lavičce v altánku. Pan Kodr pro jistotu zamknul, abysme mu neutekli.

"No chlapci, tak jak se jmenujete a kde bydlíte?", zeptal se nás. Nikdo z nás se neměl k odpovědi.

"No tak já vám pomů?u", řekl pan Kodr a začal odpínat pásek. Začal jsem se bát. Řekl jsem, ?e teda řeknu tu adresu.

"No tak mluv", řekl pan Kodr a odlo?il pásek. Trochu se mi ulevilo, nejhor?í je u? za?ehnáno. Hned mě napadlo, ?e bych si mohl nějakou adresu vymyslet. Ten nápad se mi zalíbil a je?tě jsem ho vylep?il. Nadiktoval jsem panu Kodrovi jméno a adresu Vojína. Pan Kodr si to zapsal. Ptal se je?tě na třídu. Řekl jsem po pravdě pátá A, kdyby o tom náhodou pan Kodr mluvil s Vojínovými rodiči. Martin si jméno a adresu vymyslel a nalhal, ?e chodí do páté C. Pan Kodr mu to uvěřil a uvěřil i Mí?ově vymy?lenému jménu a adrese a tomu, ?e Mí?a chodí do čtvrté B.

Je?tě ?těstí, ?e nás Pepa nezná, ?e se o nás mlad?í kluky vůbec nezajímá. Pan Kodr teď otevřel dveře a pustil nás. Kdy? jsme byli venku, tak jsme si oddechli. Kdy? jsme byli z doslechu tak jsem řekl: "Je?tě, ?e je tak blbej."

"Jak tomu uvěřil", radoval se Mí?a.

"To jsem zvědavej, jak se bude tvářit, a? ty adresy nenajde", řekl Martin.

"Ani ve ?kole nás nenajde", dodal Mí?a.

"A výborný bude, a? přijde ke Klokánkům", řekl jsem se smíchem. Začali jsme se tomu smát.

"Vojín mo?ná dostane výprask", řekl jsem.

"Já myslím, ?e ne", řekl Martin. "Určitě je to maminčin mazlíček a ani neví, co to výprask je."

"Jestli ho ale Kodrovi uká?ou, tak pozná, ?e to není on", napadlo Mí?u.

"Já myslím, ?e paní Klokánková Kodra rovnou vyhodí", řekl Martin.

Je?tě jsme chvíli bloumali po městě. Mí?a uva?oval, jak to udělat s roztr?enými trenýrkami. Nakonec se rozhodl, ?e je teď schová a a? mu zmizí ?krábanec, který má od plotu, tak je doma uká?e a bude tvrdit, ?e mu praskly při tělocviku. Martin teď zjistil, ?e má taky roztr?ené d?íny. Navrhl jsem klukům, ?e by jim to mohla spravit Pavla.

?li jsme za Pavlou. Je to moje sestřenice, dcera strýce Pavla. Je jí dvaadvacet a studuje na pedagogické fakultě. Bydlí nad náma a kdy? potřebuji, tak mi spravuje d?íny, abych doma nedostal za to, ?e jsem si je roztrhl. Máma by se toti? vyptávala, jak se to stalo a při tom by vy?ly najevo věci, o kterých nemů?u potřebovat, aby se máma dozvěděla. Táta by to je?tě vzal sportovně, ale máma ne. Pavla mi taky spravuje d?íny, které mi u? máma nechce spravovat, proto?e nechce, abych je u? nosil, ?e jsou moc otrhané a taky mi pře?ívá malé d?íny, které mi máma nechce pře?ít, proto?e se jí u? nezdají být dost dobré.

Měli jsme ?těstí, Pavla byla doma a dokonce sama. Po pozdravu jsem jí řekl, co potřebujeme. ?ibalsky se na nás usmála a dala se do toho. Stihla to akorát tak, ?e jsme pak ?li rovnou na večeři. Moc jsme jí děkovali. Mí?a venku uznale řekl, ?e je výborné mít takovou skvělou sestřenici. Doma by mu sice ty roztrhané d?íny pro?ly, proto?e jsou u? staré a hodně záplatované, ale musel by vysvětlovat, co dělal a jak se to mu to stalo.

( Celá kapitola |

)



Dnešní datum: 09. 09. 2010	\| Hlavní stránka \| Romány \| Weblinks \|