 |
|
|
 Kapitola první - IVydáno dne 19. 07. 2004 (1803 přečtení) Zazvonil budík. Ach jo, dnes je u? zase 1. září a jako na potvoru zrovna pondělí, tak?e začíná ?kola. Rozespale jsem si protřel oči a podíval jsem se, jestli je skutečně u? sedm. Bohu?el ano. Náladu mi ale hned spravil fakt, ?e jsem vlastně pá?ák a tedy začínám druhou půlku povinné ?kolní docházky. Na to jsem se loni hrozně tě?il. Brácha je zatím je?tě čtvr?ák, tedy stále je?tě prcek. Kde?to my pá?áci u? patříme mezi velké kluky. Ta my?lenka mě natolik vzpru?ila, ?e jsem docela s chutí vstal a trochu jsem se do ?koly i tě?il. "Vstávej lenochu", houkl jsem na bráchu a stáhl jsem z něho peřinu. "Nech mě", zaskuhral. "U? je sedm", řekl jsem mu a ?el jsem se umýt do koupelny. Rodiče u? byli pryč. Táta odcházel u? v půl sedmé a máma u? v ?est. Táta je středo?kolským profesorem a je?tě in?enýrem. Učí elektrotechniku a dal?í odborné předměty, které tam na té elektrotechnické průmyslovce mají. Máma dělá vychovatelku na internátě, které je pro učili?tě automechaniků. Dnes jsme se tedy do ?koly museli vypravit sami. Pro nás s bráchou to není nic nového. Táta učí vět?inou u? od rána, akorát loni měl ve čtvrtek od devíti. Letos prý bude mít od devíti v pátek a nejhor?í bude mít pondělí, kdy bude učit a? do večera. Ale dneska je?tě ne. Máma také nemá pracovní dobu zcela pravidelnou. Letos dostala první ročník a má ho je?tě s jednou začínající vychovatelkou. Máma je tedy jejich hlavní vychovatelkou, to byla vlastně i loni. Loni měla ale vět?inou odpolední a tak byla ráno doma. Letos ale bude mít hodně ranních, proto?e ta nová vychovatelka má malé dítě a ne? ho dá do ?kolky, nestihla by přijít tak brzo. Ale aspoň bude máma doma zase víc odpoledne. Dokonce má někdy i slu?bu v noci a někdy i v sobotu a neděli. To jsou ale na celém internátě v?dycky jenom dva vychovatelé. Nejvíc jich tam prý je odpoledne. No to je celkem jasné, to se kluci vrací ze ?koly a z dílen. Já jsem u? několikrát za mámou byl. Je to perfektní internát, před třemi roky nový. Před tím měli starou budovu. V té jsem byl jen jednou. Teď to má máma blí?. Z koupelny jsem se vrátil do pokoje a začal jsem se oblékat. Brácha se zatím u? vyhrabal z postele a zalezl do koupelny. Dneska jsme měli na nočních stolcích nachystané, co si máme obléct. Jindy nám chystala máma ráno jen snídani. Dneska ale měla obavy, abysme náhodou ne?li první den do ?koly v nějakých moc o?oupaných d?ínách. Ostatně máma nechtěla vůbec, abysme si do ?koly brali dnes d?íny, ?e prý se to první den ?kolního roku nehodí. My jsme ale protestovali, ?e nechceme jít jako ?prti v tesilkách. Táta je fajn a tak nás podpořil. Řekl, ?e v nových d?ínách jít mů?eme, ?e na tom není nic ?patného a máma nakonec souhlasila. Řekla, a? si tedy vezmeme ty nové d?íny, co jsme dostali loni za vysvědčení. Já je mám dneska na sobě poprvé, proto?e ven nosím v?dycky d?íny star?í. Ono je to lep?í, proto?e kdybych si roztrhl nové d?íny, tak bych dostal výprask. Kde?to, kdy? roztrhnu u? staré, záplatované, tak se to odbude jen kázáním a někdy i bez něho, kdy? má máma zrovna dobrou náladu. Brácha u? měl nové d?íny na sobě podruhé. Měl je jednou v divadle. Vzala ho s sebou máma Michala Gazdy, s kterým chodí brácha do třídy a sedí s ním v lavici. Bylo to na Spejbla a Hurvínka. Michalův táta onemocněl a tak, aby lístek nepropadl, vzali s sebou bráchu. Brácha se cachtal v koupelně. Já jsem u? seděl u snídaně a on se teprve ?el oblékat. "Přijde? pozdě", řekl jsem mu:"U? je čtvrt." "Ale neměj strach, já to stihnu", odpověděl. Pustil jsem rádio. Hráli tam hezké písničky. Brácha s sebou s oblékáním hodil. Tak rychle se snad je?tě nikdy neoblékl. Za necelé dvě minuty u? snídal. A ani teď nepřestal spěchat. "Co blbne?, kam tak ?ene?? V?dy? je?tě není ani půl", zeptal jsem se ho. "V půl pro mě přijde Lubo?", řekl. Lubo? je dal?í bráchův kamarád. Bydlí v na?em domě o poschodí ví? a je jedinej z bráchových kamarádů, který není nesnesitelně drzej. Nejhor?í je Michal. Toho jsem u? chtěl několikrát zmlátit. On si myslí, ?e kdy? je stejně velký jako já, ?e nemusí mít ?ádný respekt. Ale zapomíná, ?e je o rok mlad?í a teda si nemů?e na mě dovolit to, co si dovoluje k bráchovi, který je skoro o půl hlavy men?í. V půl jsem si seřídil hodinky, aby mě ?ly přesně. Krátce na to zazvonil zvonek. To je určitě Lubo?, pomyslel jsem si. Jen a? si jde brácha otevřít. Brácha ale ne?el a místo toho na mě volal ze záchodu: "Pavle, otevři prosím tě. To je asi Lubo?. Já jsem na záchodě." ?el jsem teda otevřít. Za dveřmi byl skutečně Lubo?. "Ahoj Pavle, prosím tě, mohl bys mi zavolat Martina?", poprosil. "To bych mohl, ale nebude to nic platné. Sedí toti? na záchodě." "Tak já na něj počkám. Řekni mu, prosím tě, a? si ale pospí?í." "Jo to mu řeknu." Lubo? se chystal si sednout na schody a čekat na bráchu. "Pojď dál", vybídl jsem ho. Poslechl a ve?el dovnitř. "Já počkám u dveří, abych se nemusel přezouvat", řekl. "Tak si tady zatím sedni", vybídl jsem ho a ukázal jsem mu poličku, na kterou si někdy sedáme při přezouvání. "Tady v předsíni mů?e? klidně chodit v botech, zvlá?? kdy? není bláto." Houkl jsem na bráchu, aby si pospí?il, jinak ?e se Lubo? ukou?e nudou. Brácha ale u? stejně končil. Sebral ta?ku, přezul se, hodil do ní přezutí a byl připraven k odchodu. "Tak ahoj, my u? jdeme", řekl. Lubo? řekl:"Ahoj" a oba vypadli. Bylo půl a pět. Kam tak spěchají? Já v?dycky chodím a? tak za pět minut tři čtvrtě. V?dy? to do ?koly nemáme ani deset minut. V duchu jsem si porovnal rozdíl mezi Lubo?em a Michalem. Jejich chování se nedá vůbec srovnávat. Lubo? poprosí, poděkuje, pozdraví apod. To Michal nezná. Ten maximálně pozdraví, kdy? jde za bráchou a otvírám mu já. A to je?tě ne v?dycky. A aby poprosil, to nezná vůbec. Pomalu jsem vstal, vypnul jsem rádio a ?el jsem taky do ?koly. Se?el jsem dolů. Bydlíme v druhém patře, tak?e vět?inou nepou?íváme výtah. Na ten čekám třeba, kdy? jdu z nákupu a mám tě?kou ta?ku. Jinak chodím pě?ky, je to rychlej?í. Vy?el jsem na ulici. Je to spí?e náměstíčko ne? ulice, ale má to jen jeden vjezd a jeden výjezd. Tak?e je to spí? roz?ířená ulice, kde z obou stran parkují auta. Tohle roz?íření je asi stometrové. Pak pokračuje silnice normálně dál. Moc aut tu nejezdí, tak?e jsem ?el po silnici. Asi po dvou stech metrech jsem zahnul doprava a u? jsem byl v ulici, kde je ?kola. Je?tě jsem pře?el hlavní a u? jsem byl před ?kolou. Bylo tu plno dětí. Je?tě se nepou?tělo dovnitř. Chvíli jsem čekal. ?kolník Vavru?ka začal pomalu pou?tět první stupeň. Na zábradlí u? sedělo pár kluků z na?í třídy. Pozdravil jsem se s nimi. Prostranství před ?kolou se trochu uvolnilo, proto?e mrňata ode?la do ?koly. My ?li za nima. Sedím vedle Martina Bartáčka. Je to můj nejlep?í kamarád. Ve třídě má primát v tom, ?e má nejo?oupaněj?í d?íny a teď po prázdninách má z nás kluků nejdel?í vlasy. Má je dokonce del?í ne? já. Já mám vlasy dost dlouhé, proto?e tátovi se to líbí. Nejrad?i nás s bráchou vidí s dlouhýma vlasama a v starých d?ínách. Tak prý vypadají správní kluci. K holiči nás posílá, a? kdy? se nám vlasy začínají vzadu moc kroutit a máme je u? velký kus přes límec. To v?dycky řekne: "Kluci, potřebujete jít k holiči. Nechte si to trochu zkrátit." A je dobré, ?e to "trochu" myslí skutečně tak, jak to říká. Holič pan Mařík nás u? zná a tak nám vyhoví. Je to bývalý tátův spolu?ák a ví, ?e táta to tak chce. U? se ani neptá, jak to chceme, ale v?dycky se jen zeptá: "Zase jen tro?ičku?" a my v?dycky souhlasně přikývneme. Já s Martinem sedíme ve čtvrté lavici. Sedli jsme si k oknu. Za námi sedí Mirek Balcar, který je největ?í ze třídy. Druhý největ?í je Honza Soukup, který sedí s ním a je skoro o hlavu men?í. A to je skoro o hlavu vět?í ne? já. Já nejsem moc velký, ale nejmen?í nejsem. Nejmen?í je Mí?a Procházka. Ten sedí ve třetí lavici uprostřed. Před námi sedí Libor Mařatka a Petr Kocourek. Ti jsou taky men?í ne? já, i kdy? jen o málo. Do prvních lavic na?eho oddělení si sedly holky: Alena Břečková, Jana Macková a do první lavice dvě ?prtky Helena Ptáčková a Gábina Fousková. Gábina je sice ?prtka, ale celkem ujde, ale Helena je navíc hrozná ?alobnice. Vedle Mí?i sedí jeho kamarád Radek Holub, který je stejně velký jako já. Je to co do prospěchu nejlep?í kluk ze třídy. A to se při tom doma skoro vůbec neučí. Za Radkem a Mí?ou sedí dvojčata Vojta a Radek Pechlátovi, kteří jsou téměř k nerozeznání. Vět?ina učitelů si je plete. Na?e bývalá učitelka, která se ale odstěhovala a letos učí jinde, je brzo rozeznala. Já jsem si je pletl a? do konce třetí třídy. Pak jsem byl s Radkem na táboře a spal jsem s ním ve stanu, proto?e Vojta tam nebyl. Byl v nemocnici. Od té doby si je u? nepletu a poznám je i po hlasu, ale ne po telefonu. Za nima sedí Honza Bene? a Radim Dole?al. Do první lavice prostředního oddělení si sedl největ?í ?prt Hynek Klokánek, který je také men?í ne? já, i kdy? asi jen o milimetr. Loni nás učitelka při tělocviku několikrát při nástupu měnila. Nakonec ale uznala, ?e jsem vět?í já. Místo vedle Hynka zůstalo zatím volné. Druhou lavici obsadily holky Irena Bene?ová, sestra Honzy a Eva Klouzková, která je sestřenicí obou Pechlátů. Poslední lavici v oddělení u dveří obsadila největ?í holka Pavla Mařatková. Vedle ní si sedla Zuzana Konečná. To je pro změnu zase nejsilněj?í holka. Chodí toti? na judo a tak přepere hodně kluků z na?í třídy. Já se s ní rad?i neperu, aby se mě pak ostatní nesmáli, ?e mě přeprala, kdyby se jí to náhodou povedlo. První tři lavice obsadily zase holky: Vlasta ??astná, Dana Bobková, Lýdie Hlaváčková, Jitka Raková, Blanka ?pačková a Xénie Rabková. Do čtvrté lavice si sedla Katka Lapková. Těsně před zvoněním při?el Jakub Lapka, brácha Katky. Asi si nadával, ?e jde tak pozdě, proto?e mu na výběr zbylo pouze místo v první lavici vedle ?prta Hynka nebo ve čtvrté lavici vedle sestry. Dost dlouho se rozmý?lel, ale nakonec si sedl k Hynkovi. Ostatně Jakub a je?tě Mí?a, jsou jediní, kteří Hynka snesou a docela s ním vyjdou, tak?e Hynek mu mo?ná občas i něco napoví nebo ho nechá něco opsat. Katka zůstala v lavici sama, ale ne dlouho. Zároveň se zvoněním ve?la učitelka a přivedla na první pohled docela sympatického blonďáka. Představila nám ho jako Ondřeje Korálka a poslala ho, aby si sednul vedle Katky. Kdy? viděl, ?e je jediný kluk, který sedí v lavici s holkou, moc nad?ený nebyl. Ale co mohl dělat, bylo to jediné volné místo. Učitelka, která si toho v?imla, mu řekla, ?e nás stejně asi během týdne přesadí. "I kdy? se nebudeme bavit a ani zlobit?", zeptal se Petr. "Soudru?ka učitelka Koláčková vás loni neučila, ?e kdy? něco chcete, tak se máte přihlásit?", zeptala se učitelka místo odpovědi. Petr se začervenal a mlčel. "Tak učila nebo ne?!, dorá?ela učitelka. "Učila", odpověděly holky. "Vás se neptám. Já se ptám... no jak se jmenuje??" Petr vstal a představil se: "Petr Kocourek. Učila nás to, ale já zapomněl. Promiňte, soudru?ko učitelko." Petr nás ?okoval tou přehnanou zdvořilostí, na kterou jsme u něj nebyli zvyklí. U třídní si to tím dokonale vy?ehlil. "To nic, v?ak si zase brzo zvykne?. Posaď se." Petr si sedl. Jeho otázka zůstala nezodpovězená. Zbytek hodiny se s náma učitelka seznamovala. Má dobrou pamě? a po první hodině si nás dost pamatovala, nejlépe Petra, potom je?tě z kluků Libora, který sedí vedle něho, ?prta Hynka a Mí?u, který padne hned ka?dému do oka. Nejen proto, ?e je nejmen?í, ale má takový jemný obličej. Ka?dý učitel si ho hned oblíbil, ale proto?e Mí?a není nejhodněj?í, některé to brzo pře?lo. Ale grázl Mí?a taky není. Největ?í problémy s chováním mají Honza Soukup a Jakub. Honza měl dokonce loni v pololetí dvojku z chování a na konci roku třídní důtku. Nejhodněj?í je ?prt Hynek, dále Libor a potom Radek Holub. Pak jsme my zbylí kluci, kteří jsme na tom asi tak nastejno. Po přestávce nám třídní řekla, ?e dostaneme nové lavice a ?idle. Staré lavice jsme začali vyná?et na chodbu, kde jsme je pod jejím vedením skládali. Kluci z osmičky a devítky zatím nosili nové lavice a skládali je před třídy. Chodba byla za chvíli plná starých i nových lavic. ?idle jsme narovnali dopředu a začali jsme nosit do třídy nové lavice. Osmáci a devá?áci u? zatím odná?eli staré. Nových lavic bylo o jednu víc. Třídní poslala jednoho osmáka, kterého chytla na chodbě, aby se na to zeptal ?kolníka. Osmák za chvíli při?el, ?e je to v pořádku, ?e to není omyl. Rovnou vyřídil, ?e máme odnést staré ?idle a jít si pro nové. Ka?dý tedy vzal svoji ?idli a ?li jsme za ním. Dovedl nás do sklepa, kde jsme slo?ili staré ?idle. Pak jsme si ?li pro nové ?idle na dvůr. Před chvílí je tam slo?ili z auta. Byly je?tě zabalené a tak jsme je museli nejdříve vybalit. Mezitím bylo auto vylo?eno a odjí?dělo. Venku u? čekalo druhé, které hned nají?dělo do dvora. Řidič měl problémy projet úzkou bránou do dvora. Ulice, ze které nájezd je, je toti? dost úzká, tak?e si nemohl pořádně najet. Druhý řidič, který právě odjel ze dvora, venku zastavil a ?el mu ukazovat. Hned napodruhé se řidiči podařilo do dvora vjet. Osmáci a devá?áci začali nábytek vykládat a my, co jsme měli ?idle u? rozbalené, jsme je nesli do třídy. To, co byli nejrychlej?í, se vrátili pro zbylé dvě ?idle. To v?e nám vy?lo akorát do přestávky. O přestávce si Ondřej přesedl do nové lavice, která byla vzadu v prostředním oddělení. Jakub si sedl k němu. Učitelka to pře?la mlčky a nic jim neřekla. Dal?í hodinu jsme pomáhali nosit ?idle osmákům a devá?ákům, kteří nosili lavice. Ke konci hodiny jsme si v?ichni ?li poslechnout do tříd projev ministra ?kolství, který nám pustili do ?kolního rozhlasu. Po této hodině jsme skončili. ?li jsme na oběd. Kdy? jsme tam dorazili, byla tam u? slu?ná fronta. Poměrně vpředu jsem ale zahlédl bráchu a tak jsme je?tě s Martinem ?li za ním. Kluci, které jsme předběhli, sice prskali, ale brácha jim řekl, ?e mi dr?el místo. Martin se přidal k Mí?ovi, který tu byl taky. Ten zase dr?el místo jemu. Toho jsme ale zahlédli a? teď, proto?e za námi byli béčáci a Mí?a je dost malý, tak?e jsme ho přes ně neviděli. Vedle bráchy stál Michal Gazda. To je snad nejdrzej?í čtvr?ák a pochopitelně nejlep?í bráchův kamarád. Rozhodli jsme se s Martinem, ?e ho trochu popíchneme. Řekl jsem, ?e konečně jsme u? v páté třídě a patříme u? k mazákům ?koly. "U? nejsme ba?anti jako čtvr?áci." Brácha na to nereagoval, ale ozval se Michal Gazda, který začal rejpat, ?e pátá třída je nejhor?í na ?kole. Michal to řekl s takovým opovr?ením a pohrdáním, ?e jsem se chystal ho zmlátit. Ne? k tomu do?lo, tak ho ale usadil Mí?a Procházka: "V?ak ty bude? taky za rok chodit do pátý." Na to nedokázal Michal nic říct a pak nějak se?lo i z toho zmlácení. Fronta postupovala celkem rychle. Koukal jsem, ?e na první den se v?ichni nafintili. Přesto ale mělo hodně kluků d?íny, vět?inou úplně nové. Tentokrát i Martin, který jinak chodil ve svých perfektně o?oupaných d?ínách. Mí?a měl dnes man?estráky, nové Wranglerky. Úplně nové d?íny měl i Michal Gazda. Na rozdíl od svých starých o?oupaných, má tyhle pořádně vypasované. Brácha si domlouval na odpoledne něco s Michalem a Lubo?em. Já jsem se dohodl s Martinem, ?e si půjdeme odpoledne zahrát pinkponk. Ve sklepě máme dva pinkponkové stoly a místa je tam spousta. Klidně by se tam ve?ly je?tě dva dal?í. Dneska jsme si vzali jenom slo?enky a na oběd jsme ?li domů. Máma ho u? měla připravený. Řekli jsme jí, co bylo nového ve ?kole a najedli jsme se. Máma nám vyprávěla o své spolupracovnici paní Bílkové. Je s ní nad?ená a výborně si rozumějí. Po obědě ?la máma zase do učili?tě. Dneska si jenom odskočila. Pro bráchu při?li Lubo? s Michalem a ?li pryč. Kam, tomu jsem nevěnoval pozornost. Za chvíli pro mě při?el Martin a s ním Mí?a Procházka. ?li jsme hrát dolů pinkponk. Tam u? byli brácha s Lubo?em a Michalem. ?li jsme tedy na druhý stůl. Nejdřív jsem hrál já s Martinem. Bráchu pak napadlo, abysme si zahráli turnaj. Moc se nám nechtělo, proto?e by to bylo moc dlouhé. Mí?a řekl, ?e bysme si tedy mohli zahrát čtyřhry. S tím jsme souhlasili v?ichni. Jednu dvojici jsem vytvořil já s Martinem, druhou brácha s Michalem Gazdou a třetí Lubo? s Mí?ou Procházkou. Losovali jsme, kdo bude začínat. Martin vzal tři sirky a u jedné ulomil hlavičku. "Kdo si vytáhne sirku s ulomenou hlavičkou, nehraje první zápas a pak bude hrát s vítězem." První tahal Mí?a a hned rozhodl. Mí?a s Lubo?em si zatím pinkali na druhém stole. Vyhráli jsme los a já jsem začal podávat na bráchu. První dvě podání mi vůbec nevybral. Třetí zdvihnul, tak?e Martin mohl smečovat. Michal to ale vybral a dokonce smečem, co? jsem já nevrátil. Stejně dopadlo i dal?í moje podání. Pátý míč Martin podsekl, tak?e ho Michal musel odehrát bez útoku. Bral ho ale a? za stolem a zdvihl ho. Já ?el na smeč, ale míček mi uhnul před pálkou. "Pozor, tyhle míče kroutí", upozornil mě Martin. Teď podával brácha na Martina. Martin z prvních dvou podání smečoval a brácha nestačil uhnout. Vedle jsme 4:3. Pak ale Michal dva smeče vybral a vrátil smečí. Set byl celkem vyrovnaný. Nejlep?í bylo, kdy? podával Martin na Michala. ten jeho podání vracel tak, ?e jsem je mohl celkem slu?ně odehrát. Brácha, který pinkponk moc neumí, to přesto zdvihl a Martin bodoval smečem mířeným přímo do bráchy, tak?e ho Michal nemohl vybrat. První set jsme prohráli 19:21. V druhém setu nám utekl začátek. Martin přijímal od Michala a odehrával na bráchu. Michal měl podání, které Martin s bídou vracel a tak mohl brácha rozehrávat lehké míče. Dal nám dvě prasata, pak jsem míč vrátil, ale Michal z něho smečoval do mě. Dal?í míč jsem vzal hranou a pak dal brácha zase prase. Prohrávali jsme 5:0. Martin teď podával na bráchu. První podání mu brácha nevrátil, ale z druhého dal zase prase. Pak Martin zkazil podání a vzápětí druhé. Poslední dával na jistotu a brácha ho s klidem vrátil. Michal pak z mého míče smečoval. Znervózněli jsme a hrozně jsme kazili. Set jsme prohráli 11:21. Hrát teď ?li Mí?a s Lubo?em, kteří prohráli velice rychle 5:21 a 6:21. Lubo? to skoro vůbec neumí a Mí?a to sice trochu umí, ale nedařilo se mu. Brácha s Michalem se stali celkovými vítězi a já s Martinem jsme hráli o druhé místo. Přes Lubo?e jsme oba bodovali přímo z podání. Mí?a se sice trochu rozehrál, ale na v?e sám nestačil. První set jsme vyhráli 21:18. V druhém setu v?echno vycházelo Mí?ovi, který hraje asi stejně jako já a mě ani Martinovi se moc nedařilo. Nečekaně nás překvapil i Lubo?. Prohráli jsme po urputném boji 28:26. V rozhodujícím setu jsme ale byli jasně lep?í a vyhráli jsme 21:10. Během třetího setu při?el dolů Radek ?imek z béčka. Přistěhovali se do na?eho domu o prázdninách. Kdy? jsme dohráli turnaj, zeptal se, jestli by si nemohl s někým zahrát. Nebyli jsme proti. "Tak si někoho vyber", vybídl ho Martin. "Kdo je z vás nejlep?í?", zeptal se. "Asi já", řekl Michal. "Ten si troufá", řekl Martin. "Ty bys ho porazil?", zeptal jsem se udiveně, proto?e mi připadalo, ?e Michal je lep?í ne? Martin. "Já nemyslím Michala, ale Radka", vysvětlil. "Neví, jak to hrajeme a chce hrát s nejlep?ím." "Ké? by dostal od Michala nakládačku", řekl brácha. Zápas se ale vyvíjel zcela obráceně a to zcela jednoznačně. Michal si v prvním setu uhrál na Radka sedm bodů a v druhém jen čtyři. Radek byl dost zklamaný, proto?e si moc nezahrál. "Myslím, ?e tady asi nenajde? soupeře", řekl mu Michal po zápasu. "Mohl by sis zahrát s mým tátou", navrhl Lubo?. "Ten to umí." To je fakt. Na pana ?olína jsme vůbec nevzpomněli. Kdykoliv se tu hrál nějaký turnaj, v?dycky vyhrál. A z celého domu si na něj nikdo, mimo mého táty, neuhrál ani set. "Tak pro něj zajdi", řekl brácha. Lubo? tedy ?el. My jsme zatím hráli obíhanou. Pan ?olín při?el, proto?e byl na Radka zvědavý. Očekávali jsme, jak bude Radek vybírat podání pana ?olína. Ty tady toti? dokázal vracet jen můj táta a potom je?tě pan Verner. Tomu u? je ale přes ?edesát a nemá u? zase potřebnou rychlost. Na nás kluky ale je?tě stačí. S Michalem a Martinem by se ale asi musel dost sna?it, zvlá?? jestli by se hrálo na tři vítězné sety. Radek podání pana ?olína vracel, ale některá mu zdvihal, tak?e pan ?olín hned smečoval. První set vyhrál pan ?olín, ale hrál úplně naplno. Takhle snad nahrál ani proti mému tátovi. V druhém setu se ale Radek rozehrál a vyrovnal. Třetí set byl úplně nejvyrovnaněj?í. Nakonec ho vyhrál Radek 30:28 prasátkem. Velice se omlouval. Pan ?olín to vzal sportovně, ?e to patří ke hře. Do sklepa teď při?el Radkův otec a brácha Michal z 7.C. Michal Gazda hned Michala ?imka vyzval, aby si s ním zahrál. Pan ?imek hrál na druhém stolu s Radkem. Radek se sna?il, ale na svého tátu neměl ?anci. V setu si uhrál deset míčků. Je?tě jednoznačněj?í byl druhý zápas. Gazda prohrál se ?imkem s nulou. V druhém setu to u? Gazdu nebavilo a dával to dost najevo. Vůbec se nesna?il. ?imek s ním začal pouze pinkat a tím Gazdu opět navnadil. ?asli jsme, co v?e mu ?imek dokázal vrátit. Set skončil 21:5, ale Gazda teď přesto bojoval, proto?e se mu dařilo smečovat. ?imek mu vracel vysoké míče, do kterých Gazda tloukl. Kdy? mu jich ?imek vrátil v jedné výměně asi dvacet, tak si pak taky trochu bouchnul. Gazda to dokonce jednou i vrátil, co? ?imek nečekal a zkazil pak lehký míček, ke kterému při?el pozdě. Pak se hrály je?tě dal?í zápasy. Nejlep?í pinčes byl, kdy? hrách Michal ?imek se svým tátou. Pan ?imek je typický obranář s výpadovým útokem. Michalovi těsně podlehl. Čas rychle utekl a ?li jsme na večeři. Brácha navrhl, ?e bysme si mohli udělat velký turnaj v pinkponku. Vyprávěl tátovi o rodině ?imkových. Táta řekl, ?e by si klidně zahrál. Brácha ?el po večeři za Lubo?em a hned začali shánět lidi do turnaje. Celkem se nás přihlásilo dvacet. Přihlásil se i strýc Pavel, sestřenice Pavla, celá rodina ?imkova, pan Verner, pan ?olín a Lubo?. Nechyběl tu Michal Gazda, Martin a pochopitelně jsem se přihlásil i já. Z kluků z na?í třídy se přihlásili je?tě Petr, Libor, Jakub, Vojta a Radek Pechlátovi a Radek Holub. Brácha s Lubo?em rozdělili účastníky turnaje do čtyř skupin. Jako nasazení byli Michal ?imek, pan ?imek, Radek ?imek a pan ?olín. Nás ostatní do těchto skupin dolosovali. Já hraju ve skupině C, kde hraje Radek ?imek, sestřenice Pavla, brácha a Vojta. Kdy? mi to půjde, tak bych mohl být druhý a to mi bude stačit na postup, proto?e z ka?dé skupiny postupují první dva. Ostatní budou hrát o dal?í umístění. ( Celá kapitola |   ) |
|
